úvod » články » 48 let

48 let

Jak říkala moje babička, „párkrát se vyspíš a život je za tebou“. Aby nebylo tak zle, rozhodli jsme se s Pavlem Grossem, jedním z ikon nejen českého, ale i světového potápění, zavzpomínat na staré časy a ještě jednou, po 48 letech, se spolu potopit v žulové proláklině zvané Kujalův lom v Hříměždicích. Bývaly to krásné časy, když jsme tu spolu objevovali svět pod hladinou ( viz můj předchozí článek Vzpomínka na víkend ). Pak nás život trochu rozsadil, Pavel se se svojí Líbou koncem šedesátých let odebral do Švýcarska, kde dosáhl světové proslulosti výrobou ponorek pro výzkumné účely. Na rodnou hroudu, potažmo do Hříměždic, se vrátil až po Sametové, ale nikdy se tu už nepotápěl. Jsme s Pavlem ve stálém spojení a tak nás napadlo, že by nebylo marné, užít si opět, téměř po půl století, společný ponor na místech našich začátků, zavzpomínat, a vůbec...
Pavel se tady potápěl naposledy v roce 1969, po svém aquanautickém období s habitatem Xenie, krátce před svým opřesunem k trvalému pobytu v kapitalistické cizině. Dnes žije dílem v Čechách, dílem pod Alpami, ale pokaždé, když se vidíme, a je to často, přijde na přetřes některá z dalších novinek jeho slovutné potápěčsko-experimentální dílny. Tentokrát jsme ale vynechali jeho vlastní pokusy, ponořili se obtěžkáni jen vzpomínkami. Ale na závěr, aby to přece jen nebylo jen samé nostalgické blouznění v minulosti, si Pavel, za přispění mého syna Filipa, vyzkoušel i poslední bonbónky firmy FinnSub – sidemount Fly a světlo Finn Light.
Začátek letošního června nebyl zrovna příznivý takovým aktivitám, bouřky a kroupy trápily českou kotlinu nebývalým způsobem, ale nám se z oné soboty podařilo vykřesatt krásný a slunečný den. A také hříměždická voda nás překvapila svojí průhledností. Bylo by stylové obléci na sebe pro tuto slavnostní příležitost aspoň některou z našich retrosoučástek potápěčské výstroje dnes již historického významu, vzít pod vodu třeba fotoaparát Flexaret na svitkový film a podobná zařízení, ale bohužel, napadlo nás to pozdě. Tak jsem aspoň pro tuto vzácnou chvíli vypnul blesky a pokusil se svým foťákem nastavit atmosféru dávných časů. Torzo lomového vozíku zůstalo po letech  téměř na svém místě, škoda jen, že současní nájemci lomu, prý z bezpečnostních důvodů, vytáhli na  světlo boží ( a pravděpodobně zpeněžili ) významný a téměř kultovní artefakt starých dob, slavnou hříměždickou Rouru, jejíž proplavání bývalo významným zkušebním aktem, jakýmsi křtem pro každého novice v tehdy vznikajícím potápěčském oboru.
Je velká škoda, že se do dnešních časů nepodařilo zachovat ani starou hříměždickou hospodu. A už vůbec ne jejího pomocníka hospodského, slavného „Číhopiva“, dej mu pánbu lehké odpočinutí. Moderní restaurace U Jezírka nás sice nasytila, ale nebyla už bohužel tou správnou konečnou tečkou za dnem plným vzpomínek. Svět už není takový, jaký býval...

NOVINKY

Nové články

Smutný víkend


Vzpomínky na Sinaj


Marsa Shagra 2016


Islas Medeas


Axáček


Nové Galerie

COPYRIGH

Všechny fotografie a články v této internetové prezentaci jsou zatíženy autorským právem ve prospěch Václava Kříže. Nic, co je zde prezentováno, nesmí být reprodukováno, tištěno, publikováno nebo jinak dále distribuováno bez písemného souhlasu autora. Povolení pro využití materiálů je možné získat na vckriz@seznam.cz.