Vašek Kříž - UWF

úvod » články » Za Jardou Čajem

Za Jardou Čajem

V úterý 15tého května zemřel ve věku 83 let Jarda Čaj, další z generace potápěčských mušketýrů své doby, jeden ze zakladatelů potápění v českých zemích, najmě na Hříměždicku. Byl to osobitý predátor, tak jak jsem ho poznal já a mnoho dalších tehdejších potápěčských noviců, bylo nutno k němu vzhlížet s úctou, ale také jistou ostražitostí. Už při pohledu na jeho zacházení k výchově mu svěřenému klukovi jménem Tomáš Honěk ( dnes známý kardiochirurg a potápěčský lékař ). Jeho otec, docent Honěk, se kdysi s Jardou seznámil a usoudil, že takový solitér bude pro jeho syna tou nejsprávnější vstupní branou do světa lidí. Že pak už ho nemůže nic zaskočit. A tak vzpomínám na četné večery v hříměždické hospůdce na návsi před kostelem ( po které je tam už drahně let jen prázdné místo ), na Číhopiva, mužíka stále ochotného donášet žíznivcům čerstvě natočené půllitry a hlavně na halasného Jardu, vysvětlujícího potápěčské společnosti zásadní skutečnosti nutné pro přežití nejen v hlubinách hříměždického lomu, ale také v životě obecně. A k tomu patřil i pohled na malého Tomáška, v nočních hodinách již pravidelně podřimujícího pod stolem Jardovi u nohou a nebo posazeného v koutě na dohled. Dlouho po půlnoci, někdy i k ránu, vracel se Jarda s Tomáškem na ramenou a s bujarým apetitem do sebe lil worčesterskou omáčku po dlouhých locích a k tomu na roztopeném Primusu vytvářel gastronomické kreace. Jarda v tom nebyl sám, měl kolem sebe partu potápěčských dobrodruhů té doby, „Matyášem“ Pavlem Grossem počínaje, přes plzeňské kamarády „Jackieho“ Wolbrachta a Bohouše Hurycha, až třeba po průkopníky UW fotografie Pavla Krause a Ottu Šaffka. A my, Radek Skramoušský, Petr Trnka a já, mladící s mlékem na bradě, jsme jim nábožně naslouchali nejen u stolu ve vesnické knajpě, ale taky u táborových ohňů zapalovaných na březích zatopených lomů, hovorům velkých kluků, a snažili se si od nich vzít do života co nejvíc neotřelých pravd.

Na Jardu vzpomínám jako na člověka ryzího charakteru a morálních zásad, pokaždé když se zastavím na břehu hříměždického lomu, defilují mi před očima desítky jeho panoptikálních proslovů a činů. A také jeho nesmrtelná věta: „Pánové, já se na to vyseru, všechno to prodám, koupím si šaty a dalekohled a budu chodit na dostihy!“. Což nikdy neudělal…

  • Jít na galerii ->

    Za Jardou Čajem

NOVINKY

Nové články

Lucie


Prvních třicet let


Nový rok starého potápěče


Vzpomínky na Helenu


Za Jardou Čajem


Nové Galerie

COPYRIGH

Všechny fotografie a články v této internetové prezentaci jsou zatíženy autorským právem ve prospěch Václava Kříže. Nic, co je zde prezentováno, nesmí být reprodukováno, tištěno, publikováno nebo jinak dále distribuováno bez písemného souhlasu autora. Povolení pro využití materiálů je možné získat na vckriz@seznam.cz.