Vašek Kříž - UWF

úvod » články » Prvních třicet let

Prvních třicet let

Když jsme s dalšími třemi kamarády založili na začátku roku 1960 v naší třídě 7.B potápěčský kroužek, začal jsem psát svůj první deník potápěčských výprav. Nikdy by mě nenapadlo, jakou to po téměř šedesáti letech způsobí u táborových ohňů veselici.

Ten deník nebyl jeden, nakonec jich bylo deset. Jejich obsah spolu s množstvím zážitků a dobrodružství nabýval až dramaticky na rozměrech a objemu. S obsahem to bylo někdy horší, ale pro mě je každý, třeba jen malý příběh v nich obsažený, vzpomínkou na celý život. Možná se ještě k některým vrátím, stojí za širší, samostatné vzpomenutí. První sešit nevydržel dlouho sám, vypolstrovaný navíc ke všemu rozmazanými obrázky člověků – obojživelníků z časopisů Ogoněk a dalších sovětských periodik, a tak jako naše potápěčská dobrodružství i on odstartoval téměř nekonečnou dokumentační smršť. Tu zastavilo až cosi zvaného revolucí o třicet let později. Život, občanský i potápěčský, se v ten čas dostal do takových obrátek, že pokračovat v plnění dalších stránek deníků novými zážitky už bylo zhola nemožné.

Jak vidno z prvních listů, naše obzory nekončily za betonovými obrubami bazénů oblíbených koupališť U Veselíka a v Podhájí, pro neznalé Prahy v Tiché a Divoké Šárce, naše plány už směřovaly dál, za obzor, k neprozkoumaným hlubinám Vltavy, Berounky a jevanských rybníků.

Pak ale došlo, přesně po vzoru Rychlých Šípů, k památnému setkání Na Hanspaulce. Tam jsme se s Radkem Skramoušským jednoho dne potkali, obtížení tlakovou lahví z nedalekých Sběrných surovin, s dvojicí o něco starších jinochů. Na dotaz, na co máme tu flašku, jsme hrdě prohlásili, že jsme potápěči a budeme si stavět dýchací přístroj. Na to hoši poměrně překvapivě kontrovali obchodním návrhem, že ji s námi vymění za sovětskou dýchací automatiku KP 14 z Migu 15 a pozvánku do Axy, kam chodí na tréninky k věhlasnému Vaškovi Rottovi do potápěčského klubu Sub Aqua Praha. A tak se naše životy začaly ubírat novým, tím nejsprávnějším směrem. Nastal nám Modrý život ( Jaroslav Foglar, Přístav volá ) To vše pak zůstalo trvale zaznamenáno i na stránkách deníků.

V sedmdesátých letech jsme se rozloučili s nostalgickým ovzduším Sub Aqua klubu a podlehli kouzlu polovojenského Svazarmu. Naše nová adresa se jmenovala Shark Club, později na nátlak úřadů přejmenovaná na Aquasport. Podlehli jsme z celkem prozaických důvodů, bylo to o výstroji, která v té době ještě stále nebyla samozřejmostí. Svazarm si nás hýčkal francouzskými automatikami Aquillon, dekompresometry SOS, kompresorem se spoustou vítkovických lahví a v neposlední řadě klubovnou, autobusem a dobrou partou. To vše za cenu, jednou v roce se nechat vidět na prvomájovém průvodu. Přibývaly tak nejen další příběhy, ale i nové fotografie z častých klubových zájezdů po celé republice a do východoněmeckého příhraničí! A taky z různých, ne příliš častých, ale o to kurioznějších pracovních akcí pro dobro našeho hospodářství. I na moře došlo, Bulharsko, Jugoslávie, fotografická pastva pro promítací večery v klubu a taky na stránky mých hromadících se deníků.

A tak by to snad šlo až do dnešních dnů, kdyby nepřišel listopad 89 a nenastal konec svazarmovských ideálů. Ale nám byla cesta ke světovým mořím a oceánům otevřena dokořán, jen na ty deníčky už jaksi nezbyl čas…

NOVINKY

Nové články

Lucie


Prvních třicet let


Nový rok starého potápěče


Vzpomínky na Helenu


Za Jardou Čajem


Nové Galerie

COPYRIGH

Všechny fotografie a články v této internetové prezentaci jsou zatíženy autorským právem ve prospěch Václava Kříže. Nic, co je zde prezentováno, nesmí být reprodukováno, tištěno, publikováno nebo jinak dále distribuováno bez písemného souhlasu autora. Povolení pro využití materiálů je možné získat na vckriz@seznam.cz.