Vašek Kříž - UWF

úvod » články » Štědrý den v Hří

Štědrý den v Hří

Nebudete tomu věřit, ale byly doby, kdy se zatopené lomy vyznačovaly i v parném létě lidu prostými břehy, o zimních měsících ani nemluvě. Tradovalo se, že v každém pořádném lomu spočívá na dně vozka s koňmi a zapřaženým žebřiňákem, v lepším případě s povozem paní hraběnky, občas se měl o kousek dál povalovat v hlubinách německý Tygr s celou posádkou. Prostě, v takových vodách bylo nebezpečno, hloubka převeliká a co tam tedy pohledávat, když o kousek pro potěchu místního obyvatelstva otvíral svou náruč panský rybník.

Až vznikl lid potápěčský. Ten hodil všechny zkazky a zaručené informace za hlavu a začal dobývat průzračné hlubiny lomů ke svému potěšení. Tygrů významně ubylo, zato okounů a jiné vodní havěti přibylo mírou nevídanou. Do těchto idylických časů jsme měli to štěstí se narodit a posléze s nimi splynout i my dva kamarádi z pražských Dejvic, Radek Skramoušský a moje maličkost. Osud nás poprvé dovedl na břeh Kujalova lomu v Hříměždicích, malé to ztracené vísce nedaleko Dobříše, pár stovek metrů od nedávno vzniklé nádrže Slapské přehrady na začátku šedesátých let. Na místě jsme v krátkém čase zapadli do party podobných nadšenců z Prahy a Plzně, se kterými jsme se zúčastnili mnoha objevitelských výprav pod hladinu nejen hříměždického lomu, ale i dalších podobných žulových proláklin v okolí. Vznikla z toho přátelství, která trvají dodnes. A nejen přátelství, také zvyky, přímo rituály, které nikdo po dlouhý čas nedokázal zpochybnit. Jako třeba tradiční štědrodenní ponor.

A tak jsme s Radkem po mnoho let každý rok, dopoledne na svátek Adama a Evy, naložili potápěčské náčiní na některé vozidlo, které bylo zrovna schopné pohybu a vyrazili do Hříměždic k tradičnímu ponoření. Proplavali jsme mýtickou Rouru, udělali pod vodou i nad vodou pár památečních fotografií, ulomili několik snítek jmelí, rozdělali v té hluboké samotě a tichu oheň, někdy na sněhu, někdy na blátě, opekli pár kousků uzenin a opět vyrazili do vánoční civilizace, plné shonu na poslední chvíli, tak jak to bývá v našich krajích zvykem.

Radek a většina starých kamarádů už zaklepalo na nebeskou bránu a tak zůstaly jen vzpomínky a obrázky, které se dnešním vyznavačům high jumpingu, freedivingu a technického potápění mohou zdát úsměvné. Pro nás, zbylé pamětníky, jsou však vzpomínkou na časy, kdy svět byl ještě místem pro romantická dobrodružství a život spěl k jeho objevování…

NOVINKY

Nové články

Štědrý den v Hří


Jen sedmdesát let


Lucie


Prvních třicet let


Nový rok starého potápěče


Nové Galerie

COPYRIGH

Všechny fotografie a články v této internetové prezentaci jsou zatíženy autorským právem ve prospěch Václava Kříže. Nic, co je zde prezentováno, nesmí být reprodukováno, tištěno, publikováno nebo jinak dále distribuováno bez písemného souhlasu autora. Povolení pro využití materiálů je možné získat na vckriz@seznam.cz.